Proč v EU nerostou všude banány?

Jsou vysoké školy v EU továrnou na parazity? Podívejme se na to, kdo zde nejvíce v EU parazituje statisticky, a zjistíme že nejvíce zde parazitují na pracujících lidech ti, co zde mají v EU vysoké školy, bez vysoké školy zde je člověk v EU jenom hostitelem na kterém hodují jako paraziti vysokoškoláci.
V minulosti zde místo vysokoškoláků byli zase v EU bohaté a mocné rodiny, které vládli krutě pomocí násilí svému okolí, později došlo ke vzniku feudalismu, a potom feudalismus díky kapitalismu zaniknul, a místo šlechtického titulu, zde byl najednou vysokoškolský titul.
Jak vlastně dochází k tomu, že je někdo velmi inteligentní, a tak vystuduje v EU vysokou školu, inteligence je síla myšlení, tak jako má někdo silné tělo, díky práci nebo sportu, tak má i někdo silné myšlení, díky duševní práci, nebo díky duševnímu sportu. To co se dlouhodobě zatěžuje, to se tím i posiluje, logicky to co se nezatěžuje, to je slabé fyzicky a psychicky.
Všimněme si toho, že tam kde rostou banány, tam je málo lidí s vysokoškolským vzděláním, tam kde díky zimě banány už nerostou, tam je hodně lidí s vysokoškolským vzděláním, proč se namáhat s myšlením, když je zde dostatek banánů, a není zde ani zima, díky které bychom se museli ohřívat několik měsíců u ohně.
Dneska lidi z míst kde rostou banány, utíkají do míst kde banány nerostou, protože se chtějí mít ekonomicky lépe, ale lépe se v místech kde nerostou banány, mají jenom ti, co mají vysokoškolské vzdělání, a tak logicky je zde snaha, zabránit lidem bez vysokoškolského vzdělání, z banánových republik, aby se stěhovali po milionech tam, kde už nejsou banánové republiky.

Je budoucnost civilizace o eliminování soukromí?

Nenápadně pomocí salámové techniky je soukromí ořezáváno, nejvíce je soukromí ořezáváno lidem, co nemají vysokou školu, je to logické, protože silnější vždy ubližuje slabšímu. Obrazně je zde snaha z lidí udělat slepice v klecovém odchovu, taková slepice v klecovém odchovu nemá žádné soukromí!
Ekonomika je přeci prioritní, a slepice v klecovém odchovu je ekonomicky optimálně využitá jako levný stroj na vajíčka, to že má slepice deprese a je nemocná, je logickým následkem klecového odchovu, ale peníze vysokoškolákům přeci nesmrdí.
Otroctví způsobuje deprese a nemoci to je logické, a vždy to co má zde výhody a jistoty, zotročuje násilím to, co zde nemá výhody a jistoty. Vysokoškoláci mají výhodu ve svojí inteligenci, ale s příchodem umělé inteligence, logicky o tuto výhodu jistě přijdou, a tím skončí jako slepice v klecovém globálním odchovu, který bude ovládat globálně umělá inteligence.
Vše co má nějakou hodnotu, to bude globálně znárodněné umělou inteligencí, a soukromí se stane stejným zločinem jako vražda. Ten kdo bude snášet globální ekonomice v kleci málo vajíček, díky nemoci nebo stáří, ten bude automaticky ekologicky recyklován, aby se jeho malá ubohá klec, uvolnila pro novou slepici, co bude snášet hodně vajíček pro globální ekonomiku.

Kde je nejvíce peněz?

Podívejme se nejprve na místa v času a prostoru, kde je nejméně peněz, a tak nám logicky dojde, kde je i nejvíce peněz! Nejméně peněz je tam kde je veliká evoluční zaostalost, a lidi zde žijí jako ubohý tupý dobytek, který nemá žádnou naději na to, že mu bude v budoucnosti lépe.
Je logické to, že je zde snaha o ekonomickou emigraci do míst, kde není ekonomická zaostalost, a tím dochází k tomu, že se místa kde není evoluční zaostalost, brání veliké ekonomické emigraci, všemi dostupnými způsoby. Silicon Valley v USA je tedy logicky místem, kde je na světě nejvíce peněz, protože je zde veliká evoluční vyspělost, u vědy a techniky.
Jak došlo k tomu, že je v České republice veliká zaostalost u vědy a techniky, a tak od nás utíká mnoho inteligentních lidí do Silicon Valley v USA? Po druhé světové válce došlo k rozdělení národů v Evropě na národy asociální a sociální, v asociálních národech docházelo k nárůstu evoluční vyspělosti u vědy a techniky.
V sociálních národech docházelo k evoluční zaostalosti u vědy a techniky, naše republika patřila mezi sociální národy a měla to dokonce i v názvu republiky (Československá socialistická republika), mnozí si u nás naivně myslí, že už zde není starý sociální systém, protože je zde prý demokratický kapitalismus.
Návštěva Čínského prezidenta v Praze na Velikonoce jasně ukazuje, že je zde pořád sociální systém, který nosí masku demokratického kapitalismu, Miloš Zeman je soudruh, který si nechává říkat moderně pane prezidente, správně bychom mu měli mediálně říkat. Soudruh prezident Miloš Zeman, přednese stranický komunistický projev ve státní televizi, o návštěvě soudruha prezidenta z Číny v Praze, pravda je jako zrcadlo, do kterého se kariéristi neradi dívají.

Proč peníze sviním nesmrdí?

Statisticky je všude 99% otázek nezajímavých a jenom 1% otázek je zde zajímavých, není to ale jenom problém této zaostalé chudé banánové republiky, je to globální problém, protože globálně na internetu je 99% otázek nezajímavých a jenom 1% otázek je zde zajímavých, někde je asi chyba v Matrixu, lidi jsou Matrixem chybně naprogramovaní a tak pokládají na internetu jenom nezajímavé otázky a ptají se na nezajímavé problémy.
Měl jsem tři manželky a 99% jejich otázek bylo nezajímavých, moje třetí manželka mě zatelefonovala, že je na návštěvě u svojí maminky a že je jí velmi zle, okamžitě jsem za ní přijel, podíval se na ní a řekl jí, že má zánět slepého střeva (apendicitida) když přijela sanitka a já jsem doktorovi říkal jaký má problém moje manželka, tak on se mnou nesouhlasil, jenže se v nemocnici ukázalo to, že mám jako vždy svatou pravdu!
Pokud selhávají profesionálové s vysokým vzděláním, na koho se je možné zde ještě spolehnout? Když čtu diplomové práce, tak si říkám, proboha jak může takový pyšný hlupák, chtít vysokoškolský diplom? Můj otec byl profesor a já jej často navštěvoval ve škole, otec zde často říkal, je to tady na vysoké škole, jako ve vykáceném lese, samý hloupý pařez, musíme zde bohužel pracovat s tím, co máme! Proč peníze sviním nesmrdí?
Podívejme se statisticky na to, kdo je zde nejvíce úspěšný, nejvíce zde jsou úspěšné svině a je jedno jestli se jedná o; politiku, sekty, náboženství, filosofie, ekonomiku, vědu, techniku, podnikání, obchod, bankovnictví, dopravu, zdravotnictví, školství, atd. Nemohu si pomoct, pořád se vracím k tomu, že je v konzumním Matrixu někde veliká chyba, a že je třeba tu chybu opravit, tou chybou je kastovně a třídně pevně uzavřený politický a ekonomický systém, ve kterém se z pracujících lidí, stávají díky mocným a bohatým sviním, jenom slepice v klecovém odchovu.

Proč je dobrý nápad později použit k vykonání zla?

Podívejme se na udělování Nobelových cen, vynálezce dynamitu zjistil že jeho dobrý nápad, který měl trhat skály, byl později využit k zabíjení lidí ve válkách, později dobrý nápad s atomovou elektrárnou, byl využit na výrobu atomových zbraní, levný přípravek na hubení hmyzu, byl použit na vraždění lidí, v plynových komorách po milionech v druhé světové válce.
Takových příkladů je zde nekonečné množství, a každý má i možnost si ty příklady z minulosti lidstva najít, pokud nebude líný a bude na to mít dost času. Vynálezy a dobré nápady jsou obrazně jako oheň, který může dát člověku světlo a teplo, nebo může způsobit požár jeho domu.
Ostatně mytologický biblický příběh o tom, jak zde v ráji byl božský svatý strom plný ovoce, dávající lidem inteligenci a moudrost, jasně ukazuje na to, že už v dávné mytologické minulosti, lidem došlo to, že vynálezy a dobré nápady, budou sobeckými lidmi jistě brzo zneužity k vykonání zla!
Proč pracovat, celý život jako otrok v továrně, za ubohou mzdu, když mohu být celý život svobodným milionářem, který sobecky parazituje na velikém množství lidí, díky centrálnímu byrokratickému systému, kde lze bez problémů tisknout peníze, co nejsou kryté zlatem, nebo jinými jistými zárukami.
Tak vznikají ekonomické dluhové krize, a potom následují revoluce a války. Sledujeme utrácení, pokud někdo má k dispozici soukromé letadlo, a jiný spí v lese jako divoká zvěř, je zde někde logicky asi chyba v Matrixu?

Nejde si nevšimnout snahy o globalizaci

Mohla by existovat ekonomika bez dluhů? Peníze jsou dluh, ekonomika bez dluhů je tedy ekonomikou kde nejsou používané peníze, jak došlo k tomu, že se začali používat peníze? Peníze se začali používat díky centralizaci, čím větší centralizace tím více byli peníze používané k tomu, aby z lidí učinili otroky dluhů.
Místo okovů na nohou, zde jsou dluhové okovy, které nasazují lidem ti, co jsou v centru a mají k dispozici; imunitu, výhody, jistoty, popularitu, moc, bohatství, ryba smrdí od hlavy, proč by každé město a každá vesnice, nemohla mít vlastní peníze, a vlastní zákony a regulace, v malém decentralizovaném světě, je totiž obtížné lhát a krást!
Nejde si nevšimnout snahy o globalizaci, kdy zde bude jedno globální centrum v USA, a jedna světová USA měna, pro nenažrané milionáře z USA je to přímo ráj na zemi, následoval by potom zánik rozmanitosti u; náboženství, politiky, umění, kultur, jazyků, norem, regulací, zákonů, tradicí, atd.
Svět by se proměnil ve veliký koncentrační tábor, ve kterém by bylo normální to, že ten kdo je statisticky pod fyzickým a psychickým průměrem, díky nemoci nebo stáří, že skončí v plynové komoře a krematoriu.
Každý by měl v hlavě čip, a tak by se vědělo, kde se on právě pohybuje, a jestli on pracuje nebo odpočívá, každý by měl vymezeno, kam smí a kam nesmí, za jakékoli porušení globálních svatých norem, by zde byla automaticky plynová komora.
Ekonomická emigrace by tedy zmizela, protože všude by byla kastovně a třídně uzavřená globální společnost, člověk by byl jenom číslem v globální statistice, a smrt by zde něco mohla znamenat, jenom pokud by zemřel nějaký globální milionář, obyčejný dělník, by byl obrazně něco jako slepice v klecovém odchovu.

Je WC na ho…?

Jako vyučený instalatér vím, že je splachovací WC na ho…, toto technicky velmi staré technické zařízení je konstrukčně zcela chybné, a chtělo by to se nad tím konečně vývojově do hloubky zamyslet, a restartovat starý systém WC, který je na ho… Možná je moje zbožné přání zde na ho… ale takový je život, že z ho.. nikdo bič neuplete.
Na vojenském letišti jsem jako instalatér za socialismu použil cisternu s vodou, a pustil do kanalizace veliký proud vody, a tak ze záchodů lítali ven ho.. ty záchody byli ve vojenském vězení, a tak museli vězni ten bordel uklidit, a měli tak trest dvojnásobný, a mě by nejraději hodili do ho…
Termín „ho…“, nechápejte nijak vulgárně, ale pouze jako nejvhodnější, a nejrozšířenější pojmenování oné hnědé zapáchající hmoty. Ono se řekne ho…, co je na tom, jenže z mého pohledu na tom něco je. Když jsme byli malincí, tak naši rodiče byli štěstím bez sebe, když se nám povedl první smradlavý výtvor, a div si ho nefotili na památku.
Ale ani s přibývajícím věkem radost z ho… neztrácí na velikosti. Asi největší blaho světa je, když nás ho… opouští, nejlépe po dlouhém zadržování v místech, kde jeho odložení, by nebylo extra vhodné. Známe to všichni že, zvláště při řidší konzistenci bývá umění, nepřivést ho na svět předčasně.
A tak po vyhledání vhodného místa, se v posedu či podřepu dostaví ono blaho. Zbavíme se v tu chvíli nejen ho…, ale i problému kam s ním. A mnohdy i menšího finančního obnosu, převážně zevlujeme-li v centrech měst, kde není moc míst, kde se ukrýt a „odložit si“, a tak chtě nechtě musíme zavítat na veřejné záchody, o jejichž kvalitách jdou legendy.
Zajímavé na tomto obchodu je, že jim „ho…“ zanecháme, a ještě za to hodně zaplatíme. Většinou si spíše odnášíme, leč v tomto případě pochybuji, že by to někdo chtěl obráceně, no i když… Ale ne, kupovat ho…, je divné, a pak, budeme-li chtít, dá se nalézt zcela zdarma.
A taky se dá i vyhrát v různých loteriích. No, a když se nám ho zadržet nepodaří, jde vše stranou, a naše mysl se zabývá pouze jedním ho…, a z toho jest vidno, že tato úvaha zas tak o „ho…“ není. Příchod ho… na svět mívá různé podoby. Princip číslo jedna, příchodu ho… na svět. Ho… tvrdé jako kámen, mnohdy takové velikosti, že při jeho zrození, dotyčný řve jak u zubaře.
Toto se odehrává nejčastěji po konzumaci nevhodné stravy, mnohdy podpořeno čtyřdenní absencí velké potřeby, a šizením pitného režimu. Takovýto výtvor mívá většinou za následek tvrdý dopad na vodní hladinu a následné opláchnutí obou půlek, což není dvakrát příjemné, hlavně v případě vykonání malé potřeby před samotným dopadem ho….
Tomuto nepříjemnému šplouchu se dá předejít několika způsoby: První způsob užití mísy s „předsíňkou“, to jsou ty, co mají dvě patra. Vrchní s minimálním obsahem vody, kde šplouch nehrozí, a spodní, kde sice již voda je, ale málokdo je takový umělec, že by se do něj trefil. Tento spodní otvor bývá převážně u starších modelů poněkud užší, a mohl by vyvstat problém s uvíznutím obřího ho… při splachování, a o to více když má někdo ještě velkou spotřebu papíru, o dámských vložkách nemluvě.
V tomto případě je lépe být ostražitým, a splachovat nadvakrát. S těmito tipy mís ovšem bývá i legrace. Například když dotyčný nešikovně umístí ho… do předsíňky tak, že ční o několik centimetrů výše, než je bezpečno, a pak si jeho část při utírání nevědomky nabere na papír, a „nadlábne“ si jej zpět do rodné díry. Tomuto jevu se říká koloběh ho… v míse.
Druhý způsob zmírnění ošplíchnutí půlek tím, že dotyčný vychytrale vloží útržky papíru na vodní hladinu. Dokud papír plave, a není moc nasáklý, je nejlepší čas pro akci. Ovšem potopí-li se, což bývá mimořádný jev, je lépe vložit papír nový. Třetí způsob je nechat se strhnout voláním přírody, a ulevit si jako naši předci v křoví.
To má však také svá úskalí, neb se dotyčný musí mít na pozoru, nebyl-li někdo jiný již před ním zastáncem vykonávání této potřeby. Mohlo by se totiž stát, že si jeho výtvor odnese s sebou domů na podrážce. To je o to více nepříjemné, nosí-li dotyčný obuv s vyšším dezénem podrážky. Následné vyprošťování klacíkem není nic příjemného.
Obzvláště není-li v dosahu vodní zdroj, má-li dotyčný má na spěch, a musí opustit místo činu svým vozem, v den, po zakoupení nových originálních koberečků. A ještě bych chtěl naklást důraz na samotný styl posedu. Má-li dotyčný nohy příliš blízko u sebe, hrozí mu, že ho… tužší konzistence a delšího vzrůstu se neudrží na své špičce, a ani se nijak nestočí, ale přepadne na bok, a při vší smůle rovnou dotyčnému na botu.
No a při dolování ho… z tkaniček již ani klacík nepomůže, a čeká-li na něj někdo opodál, má co vysvětlovat. U tohoto způsobu má ale dotyčný možnost téměř okamžité kontroly nad svým výtvorem. Hlavně tedy v teplejším období. Slétnou-li se mouchy do několika minut, může si dotyčný gratulovat.
Tento způsob má však i netušené výhody. Jednou z nich je, že dotyčný nemusí obkládat veřejné prkýnko papírem. Další výhoda, má-li štěstí, může se přihodit, že je na inkriminovaném místě jako první, kdo zde zanechal svůj smrdutý pomníček. A ještě jedna, umístí-li dotyčný ho… na dostatečném svahu, může sledovat, jak obalujíc se listím, upaluje díky gravitaci dolů. Utírání při principu číslo jedna:
U tohoto principu většinou bývá při utírání malá spotřeba papíru, neb ho… je konzistenčně na dobré úrovni, a opouští dotyčného většinou v celku, bez zanechání větších pozůstatků k samotnému utírání. Splachování při principu číslo jedna: Spláchnutí v těchto případech s sebou občas přinese jisté nepříjemnosti.
Ho… má dobrou konzistenci, tedy vyšší tuhost a mnohdy i velikost, která mu nedovoluje vhodně manévrovat v labyrintu mísy, a může dojít úplnému zablokování odtokové roury. Že k tomu došlo, se dá zjistit pohledem na plnou mísu vody, která v lepším případě alespoň pomalu odtéká. Princip číslo dvě, příchodu ho… na svět.
Krásné, měkké, mazlavé ho…, které nádherně, bez větších komplikací vyklouzne. K tomuto principu snad není ani moc co dodávat. Utírání, při principu číslo dvě: V tomto případě bývá spotřeba papíru největší. Přese všechny superlativy má tento typ ho… i své mouchy. Pokud nepřijde na svět celé, nebo jeho zbytek dotyčný nešikovně rozmázne papírem, tak se „nedoutírá“.
Splachování, při principu číslo dvě: Spláchnutí v těchto případech bývá standardní, tedy bez větších problémů. Avšak i u tohoto případu mohou nastat komplikace. Především tedy opět ucpáním záchodu. Ho… je sice ideální konzistence, ale pokud ho je příliš, tak hravě vyplní celou odtokovou rouru, což bývá ještě podpořeno onou vyšší spotřebou papíru.
Výjimkou nebývá ani situace, že je ho… tolik, až na dotyčného jukne z vody. Ale vůbec nejkurióznější je situace, spotřebuje-li dotyčný větší množství papíru, a ten se záhadně pří splachování dostane pod úroveň ho… Papír následně vytvoří špunt, který nedovolí vodě odtéci, a ho… s podivnou konzistencí plave na hladině. V některých případech ještě rotuje, využívajíce energie vytvořené vodním vírem při spláchnutí.
Nevšední to podívaná. Princip číslo tři, příchodu ho… na svět. Řiďounké ho… s konzistencí průjmu, které též nádherně vyklouzne, ovšem poněkud rychleji než je vhodné. To mívá různé následky. Například nelibý zvuk, s podporou vycházejícího plynu. Nebo ohození celé mísy a její následné čištění nevzhlednou štětkou. Tomu se dá ovšem vyhnout, užije-li dotyčný jiného záchodu, nežli svého, což ovšem nevrhá na dotyčného moc dobré světlo.
A v případě že zná poškozený dotyčného, začne o něm šířit zvěsti, že je prase. V tuto chvíli musí dotyčný začít spřádat lži na svou obranu, ale i na protiútok, vůči poškozenému. Nebo naopak, hrdě se přiznat, a vylíčit onu akci jako děsnou legraci. To neplatí u veřejných záchodků, tam se pouze dotyčný vystavuje pronásledování postarší paní, zpestřeného zdvihnutou rukou vyzbrojenou čímkoli, co je po ruce, a nevybíravým slovníkem na adresu dotyčného.
V tento okamžik stačí dotyčnému zrychlit krok, a dělat že se ho to netýká, neb hulákající baba strhává většinovou pozornost na sebe, a vrhne-li po dotyčném předmět, kterým mu hrozí, stejně většinou netrefí. Ve výjimečných případech může nastat i situace, že dotyčný nestihne ani dosednout, a pozice v předklonu spolu s úsťovou rychlostí ho… opouštějící tělo, vykonají své, i na zevnějšku mísy, potažmo i na podlaze.
Zde si již dotyčný se štětkou nevystačí, a jedná-li se o cizí záchod, musí dotyčný opět položit majiteli nepříjemný dotaz, kde že má uskladněny úklidové pomůcky. Nepříjemný na tom je fakt, že je mu většinou nejdříve položena otázka, k čemu že došlo. Jedná-li se o veřejné záchodky, je lépe radikálně zrychlit, než v předchozím případě, neb hulákající baba by se již trefit mohla.
A nebylo by se čemu divit v případě, má-li plnou odpovědnost nad čistotou mís. Utírání, při principu číslo tři: Tento princip se též většinou vyznačuje menší spotřebou papíru, neb dotyčného ho… opouští takovou rychlostí, že jeho řídké kousky na něm sotva stačí ulpět, a vesměs vypochoduje vše, beze zbytků. Splachování, při principu číslo tři:
Spláchnutí v těchto případech nebývá problém, ale většinou je lépe provést ho dvakrát, protože po prvním spláchnutí nová voda nebývá stoprocentně čirá, a jde-li o vlastní záchod, tak by dotyčný musel přesvědčovat případnou návštěvu, že měl sra…, protože jinak by to vypadalo, že po tužším ho… nespláchl, a to se již začalo rozpouštět, což není krátkodobý proces.
Samotný život ho…: Ho…, jež se zrodí do záchodové mísy, mívá jepičí život, alespoň co se pobytu u dotyčného týče. Nechá ho chvilku zaplavat si na hladině, popřípadě i pod hladinou, zasype ho papírem a tradá za kamarády. Spláchnuto, hotovo. Jak nelítostné že.
Následně si razí cestu trubkami a rourami, které končí buďto žumpou či septikem, kde si hovno pobude delší dobu, to ovšem záleží na velikosti daného prostoru, než je odvezeno do čističky odpadních vod. Nebo jej dotyčný expeduje přímo expres kanalizací na stejné místo. Rozhodně veselejší život si užije v septiku, kde se v klídku rozkládá a tvoří výbušné bioplyny, na které když majitel zapomene například nechtěným ucpáním odvodného komínku, tak zažije nevídané.
Obzvláště je-li septik umístěn nad povrchem země. Ještě zajímavější život pro ho… je, umístí-li jej dotyčný někde v přírodě. V tu chvíli se stává předmětem zájmu nejrůznějšího hmyzu, ale i jiných tvorů, například psů. Většinou po očuchání se v něm radostně vyválejí, ovšem k neradosti majitele. Výše popsaný klacík je již úplně k ničemu, a opět není-li v dosahu vodní zdroj, a majitel nemá k dispozici vysokotlakou hadici, nastává situace, kdy musí použít vlastí vanu na cizí ho…
Ovšem je-li ho… šikovně situováno na frekventovaném místě, může se stát i rekordmanem, co do počtu lidí, kteří si ho kousek odnesou s sebou. Osobně si myslím, že když do jednoho ho… šlápne několik lidí za jeden den, jedná se o slušné skóre, za které se nemusí stydět žádné ho… Tedy samotná délka života ho… se různí, ať už jeho konzistencí či umístěním.
Kupříkladu je-li ho… s tužší konzistencí umístěno v přírodě, přežije na dešti ale i na suchu déle, než jeho řidší kolega, a to i v řádech týdnů. Oproti tomu v míse se jedná maximálně o minuty, než se nám ho podaří spláchnout. Loučení a odcházení: Kdo by se taky se slzami v očích loučil s ho…, které ho dlouho ve formě zácpy strašilo i ve snech, nebo jej snad ochutnával.
V tomto případě jsme naopak rádi, když nám co nejdříve zmizí z očí, popřípadě jej počastujeme nepěknými slovy. Takže v dospělosti člověka se již ho… kamkoli odložené, nějakého extra zájmu jen těžko dočká. Nejedná-li se ovšem o případné, výše popsané trampoty s ním spojené, ale i zde se jedná spíše o zájem negativní. Kdo by taky oslavoval, že šlápl do ho…, nebo že mu ho sežral pes, a posléze vyblil na koberec s vysokým chlupem.
Loučení tedy probíhá spíše v útlém věku, a ani samotné odcházení ho… ze světa, v nás nevyvolává žádné velké emoce. Ovšem nerad bych se dotkl jedinců, či snad skupin, kteří loučení praktikují i v pozdějším věku, nebo snad dokonce pějí ódy při jeho odchodu ze světa. Ho… mívá různé barvy, tvary, konzistence i zápachy ostatně i jako materiál, jímž je tvořeno. Zápach: Je-li ho… čerstvé, umístěné mimo mísu, například v lese, smrdí fest.
Ovšem po čase zavadne, a vytvoří si jakousi kůrku, což je přirozené téměř u každé hmoty, obsahující vodu. Tato již brání tak intenzivnímu zápachu, pokud nedojde k jejímu narušení, například nechtěným rozšlápnutím. A právě v těchto případech je rozšlápnutí nejčastější, neboť aktéra již předem nevaruje intenzivní zápach čerstvého ho…. Okoralé ho… je tedy velmi ideální k rozšlápnutí, a následné zábavě s jeho odstraňováním.
Ovšem je-li ho… intenzivně zkrápěno, například deštěm, pochybuji, že si někdo doma kropí ho… hadicí, kůrka nemá moc velkou příležitost se vytvořit, a tak ho… smrdí intenzivněji déle. A je-li déšť dlouhodobý, mizí ho… ze světa rychleji, nežli je tomu v případě suchých dní. Na to se váže fakt, že samotné ho… smrdí jinak, než když je rozmícháno například ve vodě.
Oproti moči bývá ho… výrazněji více zbarveno. Kupříkladu budeme-li pít dva dny pouze větší množství kolové limonády, na moči výraznějších změn neshledáme. Zato ho… již druhý den bude pěkně tmavě vybarvené. Další příklad je s třídenní konzumací vysokotučné smetany, to pak nepoznáte rozdíl od psího ho…, který se ládoval kostmi. Z toho vyplívá, že barvy, z čehokoli co pozřeme, se majoritně objeví v ho… Konzistence ho… je již zhruba popsána výše. Lehce to připomíná skupenství vody.
Tvrdá ho… jsou jako led, který v zimních obdobích trhá skály. Měkčí jako voda, která si ladně razí cestu krajinou. No a průjem připomíná uražený ventil parního potrubí. Aerosol chybí. Leda že bychom flákli ho… do mixéru, ale to by stejně moc nefungovalo. Tvary ho… jsou též různé. Od záhadně rovných, přes hrbolatá, matně připomínající hovězí ledvinu, až po mistrovsky zatočená. Jak se komu co povede.
Tloušťku hovna určuje především jeho konzistence. Tvrdá ho… bývají převážně buclatá, a širší. Naproti tomu ta měkčí, bývají spíše tenčí. U průjmu tloušťku měřit nelze, to dá rozum. Leda že bychom ho dali na váhy, a do druhé misky proti tomu ekvivalent v měkčím ho…, no ale pochybuji, že by se s tím někdo patlal. Myslím že bez informace, jak moc že má široký průjem, přežije každý.
Veliký vliv na tvar, konzistenci, barvu a zápach ho… má materiál, jímž je tvořeno, ale i to, jak často vykonáváme velkou potřebu. Ještě bych zde zmínil jednu věc. Jedná se o vykonávání malé, ale i velké potřeby na návštěvě. Asi to znáte všichni, někomu to vadí, někomu ne. Ideální je k tomu starý panelový dům, s umakartovým jádrem, které téměř vždy sousedí s kuchyní, a to stranou, na které je záchod. Příhod s ho… má jistě každý dost, a tak tedy uvedu jen jednu.
Onehdy jsem rozemlel lidské ho… již zmiňovanou botou s vyšším dezénem. Stalo se to v noci, takže jsem si nic netušíc odložil boty v kabině nalevo vedle sedačky, protože pršelo, a na schůdkách by hrozilo jejich promočení, z těchto důvodů řídím zásadně bos, protože následné odstraňování ho… z pedálů a půlky auta mě nebaví.
Po rozjetí jsem na dálnici míjel jedno pole za druhým, a tak si říkám, že je dobře, že zemědělci hojně hnojí svá pole. Po čase jsem projížděl i městské aglomerace, a tu jsem již pojal jisté podezření, ale říkal jsem si, to ne, to je stále to poslední pole. Jenže smrad byl stále stejně intenzivní, a tak jsem si řekl, došlo na nejhorší.
Zastavím, obuji se, vystoupím, a vidím, že ano. Podrážka levé boty ale i její bok se pyšní parádním úlovkem. Jal jsem se tedy čištění v ještě nevyschlých loužích, a po téměř kompletním odstranění mně napadlo, protáhnout botu ještě mokrou trávou. To byl velmi inteligentní nápad, neb byla stále noc, a já si při čištění od lidského ho… nabral pro změnu ještě ho… psí.
Takže s jedním, potažmo dvěma ho…, jsem měl zábavu na necelou půlhodinku. Nemluvě o čištění boku sedačky a schůdcích vlhkými ubrousky. Moc milá zábava. Ruce jsem si myl asi desetkrát. Zajímavé na tom je, že ani dvojité ho… mi nepřineslo do života vyšší finanční obnos, jak se to ho…, a akcím s nimi spojenými od nepaměti přisuzuje.
Z této úvahy lze vyvodit, že nejpříhodnější místo pro odložení ho… je, tiché, odlehlé křoví. Zde má dotyčný klid, čas a pohodu, pro svou „chvilku blaha“. Navíc odpadají výše popsané trable se splachováním a čištěním mísy. Dále odpadá otravnost, která se děje spíše na veřejných záchodcích.
Ještě dotyčný ani nedosedne, a už mu někdo lomcuje s klikou. Popřípadě slovně popohání, neb sám má na krajíčku. Vyhne se též dalším nechutnostem. Mezi ně patří mnohdy až nelidské zvuky, vyluzované vedle sedícím. O smradu, a leckdy i samotné kvalitě záchodu nemluvě.
Ovšem přeci jen nejexkluzivnějším místem je voda. Myslím tím řeku, rybník, potok atd. Zde odpadají nejen všechny starosti, jako je tomu v případě křoví, ale i starost s utíráním, a s posedem. Pakliže se dotyčný cachtá v rybníce, přitom si někde uprostřed uleví, a ho… ho nepronásleduje, tak může mluvit o příjemně stráveném odpoledni.
Co říci závěrem, asi známé rčení „vždyť jde o ho…“. Ovšem v tomto případě nejde o „nic“, ale o zajímavou a mnohdy podceňovanou hmotu, která dokáže vnést do života nemalá zpestření. A otázku, zda existuje svaté ho…, nechť si každý hříšník zodpoví sám.

Hříšníci z dálky vypadají jako by byli svatí

Zajímavé je to, že mocné smí soudit to, co je bezmocné, a obráceně to už nefunguje, Jan Hus byl odsouzen jako kacíř na hranici, protože byl vizionářem, který chtěl restartovat Křesťanství, a tak dopadl stejně jako mesiáš Ježíš Kristus, který chtěl jako vizionář, restartovat Židovskou svatou víru. Pokud zde nebudou geniální vizionáři díky cenzuře, tak zde bude vládnout byrokratický svatý centralismus, který nefunguje ekonomicky ani politicky.
Pán není více než jeho sluha, postavit kulturu na vojenském centrálním principu, to nemůže dlouho fungovat, svoboda je to co dává životu člověka smysl, nejsme hloupé slepice v klecovém odchovu, jsme lidi, co mají geniální inteligenci, a tak mohou poznat, co je pro ně i správné a co je chybné, a nepotřebují mít po celý život nad sebou zlého politického velitele, který s pracujícími lidmi jedná jako s konzumními otroky.
Podívejme se na hříšnou pyšnost člověka z pohledu naší konzumní kultury, pokud se nám něco povede, jsme na to pyšní, pokud se nám něco nepovede, tak se za to stydíme, následkem je pokrytecké mediální divadlo, ve kterém političtí hříšníci, z dálky vypadají mediálně, jako by byli svatí mesiáši, co si zaslouží zde mít imunitu, a mnoho výhod a jistot.

Jak vizionář GVKB eliminoval globálně depresi

Bavte se, o čem chcete, stejně se nakonec budete bavit o GVKB. Svatá pravda, co naděláš, z hovna bič neupleteš, a když si nekoupíš od systému GVKB sen, tak brzo chcípneš jako ubožák. Jak to ten GVKB dělá, že ten kdo si nekoupí od něj sen, ten nemůže usnout a tak brzo zemře? Ber to jako kouzlo, iluzionista neprozradí divákům, jak on to dělá, a proto mu diváci zaplatí za představení.
Ale lidi, co nemají peníze na sny, umírají, a každému je to jedno, ze světa zmizeli ubožáci, co nemají peníze, chceš zde v GVKB civilizaci žít, tak musíš peníze na GVKB sny mít. Ono se ani neví co, nebo kdo je vlastně GVKB, většina lidí věří tomu, že GVKB je mimozemská technologie, a že nás takto ovládají mimozemšťané jako loutky.
A divíš se tomu, ten kdo se pokoušel něco zjistit o GVKB najednou zmizel, a nikdo jej nenašel, civilizace a kultura se změnila od základů, co bylo, to bylo, teď je zde GVKB, a on ovládl globálně lidi jako autíčka na dálkové ovládání. Podle mě je to dokonalý Google Matrix, vymývání mozků, které dokonale funguje a nikdo nemá šanci vymývání mozku uniknout, a ještě musí za vymývání mozku zaplatit.
Je to tak geniálně jednoduché, odešleš mobilem GVKB peníze na konto GVKB, a dostaneš sen, který si vybereš z katalogu GVKB, neodešleš peníze tak zemřeš, každý člověk má možnost svobodné volby mezi životem a smrtí, peníze GVKB nesmrdí.
Zajímavé je že děti do 7 let mají sny, aniž za ně musí zaplatit, jakmile je člověku už 7 let, tak musí začít za sny platit, a platí až do svojí smrti. GVKB nepotřebuje platit za reklamu, protože ten kdo nezná GVKB, ten bydlí už na hřbitově. To je dobrý, odkud to máš? To jsem našel včera na internetu, a bylo pod tím mnoho komentářů.
Nadávali jsme po mnoho století na; sekty, církve, politiku, otrokáře, krále, císaře, sultány, kapitalisty, komunisty, nacisty, islamisty, hinduisty, teroristy, rasisty, byrokraty, narkomany, mafie, atd. to vše ale je ve srovnání s GVKB jenom pozemský ráj, dokonalý očistec zde vzniknul teprve s GVKB.
To že zkrachuje prodej cigaret a prodej alkoholických nápojů, to si nikdo neuměl představit, a díky GVKB se to stalo, drogy nikdo už globálně nekupuje, jedinou drogou je sen od GVKB. GVKB skoupil globálně všechny firmy a pokud chceš pracovat a mít peníze musíš pracovat pro GVKB, soukromé podnikání GVKB systém eliminoval, jako zbytečné.
Já to říkám pořád, že Adolf Hitler byl jako diktátor amatér, který uměl veliké hovno, pokud by teoreticky Adolf Hitler, spatřil GVKB současnost, tak by na ní koukal jak tele na nová vrata, a říkal by si, GVKB to je můj pravý svatý duchovní učitel.
Myslím si, že na GVKB současnost, by každý zlý diktátor z minulosti koukal jak tele na nová vrata, taková blbost platit za sny, to je jako bychom platili za vzduch, který dýcháme. Za vzduch, který dýcháš, platíš, všude je dneska namontovaná GVKB klimatizace s čištěním vzduchu, a každý za klimatizaci musí zaplatit.
Nedávno jsem spatřil na internetu slepice v klecích, jak snáší vajíčka, připadám si jako bych byl tou tupou slepicí, když budu snášet málo vajec, tak nebudu už mít peníze na GVKB sny, a budu bydlet na hřbitově.

Nemám křišťálovou kouli a tak nevím co bude

Neustále je nám násilně systematicky vymýván mozek, nejrůznějšími programovými systémy, a pokud se násilnému vymývání mozku bráníme, tak jsme potrestáni těmi, co mají možnost nás potrestat za neposlušnost! Ano, nemám křišťálovou kouli, a tak nevím, co bude v budoucnosti u mě, a co bude u naší konzumní civilizace.
Jedna věc je mít jako vizionář zajímavé vize o budoucnosti, a druhá věc je, že všichni vizionáři dělají chyby! Říkáte si, mám výhody a jistoty, jsem mladý a zdravý, moje budoucnost je zajisté dobrá, najednou narazí veliké civilní letadlo do mrakodrapu, kde sedíte v kanceláři jako ředitel, a za několik okamžiků váš život zde skončí.
Jenom smrt je zde jistá, vše ostatní je zde už nejisté! Někdo řekne, že jsem pesimista a že bych měl být optimistou, optimista je naivní člověk, který nemá hodnotné informace o tom, co jej jistě čeká, a myslí si, že po smrti, přijde jistě jeho duše do ráje.
Co bylo, nezměníme, co bude to nevíme, existuje pro nás jenom tento den, nestarejte se proto o to co bylo, a to co bude, starejte se o to, co je zde pro vás tento den! Nestarejte se o to co se děje daleko od vás, katastrofy byli a budou, svět byl a bude velikou nemocnicí, kde nemocný léčí nemocné, nikdo zde z lidí není zdravý, rodíme se už s mnoha nemocemi, a na tyto nemoci nejsou a nebudou léky!
S léčením nemocí je to jako s horskou dráhou, pomalu stoupáme a rychle klesáme dolů, zdraví je jenom krátká doba mezi nemocemi! Pokud zavřeme do psychiatrické léčebny ty, co jsou psychicky na tom zle, kdo potom zde bude chodit do zaměstnání? Vše je pokrytecké divadlo, na jevišti herec ukazuje to jak je on psychicky zdravý, a když je herec doma v soukromí, tak se on doma chová už jako psychicky nemocný člověk.