Ano, dokud čas neuvidím, tak na něj neuvěřím

Jsem fotograf, a tak vím, že to co vyfotografuji, je už minulost, to co spatřují moje oči, je taky minulost, protože než to mozek zpracuje, tak je už realita jiná. Na fotce nebo na filmu, mohu spatřit, jak vypadala současnost, protože jí technika zakonzervovala, jenže tato zakonzervovaná současnost, je pro mě už minulostí. Logicky budoucnost, je mě nedosažitelná. Vše je zde řekou událostí, a tak zde není pevný bod, to co je dneska správné, to bude zítra chybné.

Lidi se zajímají o; peníze, výhody, jistoty, popularitu, kariéru, lásku, štěstí, úspěch, velikost přirození, nevěru, sex, panenství, prostituci, drogy, politiku, ekonomiku, náboženství, umění, sport, vesmír, techniku, vědu, revoluce, války, počítačové hry, facebook, jógu, atd.

To vše jsou ale hlouposti, lidi by se měli zajímat o pochopení času, každý je zde dočasně, i slunce, kolem kterého se točí země, je zde dočasně! Vše pomine, honíme se za iluzemi, když se optám lidí na to, co je to čas, tak na dokonalou odpověď nikdo nemá čas! Čas je relativní symbol, něco jako nula v matematice, nebo jako Bůh v náboženství, dokud čas neuvidím, tak na něj neuvěřím.

Fotoaparát má nastavení času, po který se zaznamená fotografie, pokud je čas dlouhý jednu sekundu, tak je to často problém, protože se něco před objektivem rychle pohybuje, logicky čím rychlejší je pohyb lidí, tím kratší musí být nastavený čas fotografování.

Většina fotoaparátů má nastavení sport a krajina, automatika potom podle těchto priorit vše už nastaví, amatéři mají nastavenou inteligentní automatiku trvale, a potom se diví, že jsou jejich fotky technicky špatné. Vše je v tomto světě o prioritách, neříkejte, že nemáte čas, říkejte, že máte jiné priority.

U tohoto článku nemůžete přidávat komentáře.