Je vám utrpení cizích lidí lhostejné?

Říká se, že pyšného sobce poznáme podle jeho přehnaného sebevědomí; mívá o sobě vysoké, dokonce přemrštěné mínění. Je pyšný na určité vlastnosti, majetek, na to, co dokázal, nebo také na své postavení. Ale jak to s tou sobeckou pýchou skutečně je? Pojďme se zamyslet nad tím, kde všude se skrývá pýcha.
V prvé řadě je to skutečně za arogancí a velkým sebevědomím, to je ta jasně viditelná sobecká pýcha, velké sebevědomí může navenek znamenat vnitřní nedostatek sebedůvěry. Pak je tam, kde zní nejčastěji slovíčko „JÁ“ pýcha je totiž sobecká. „Sobecká pýcha a nadměrná sebeláska bývají v běžné řeči spojovány s několika příbuznými vlastnostmi obzvláště s egoismem, samolibostí, marnivostí a arogancí.
Egoismus ovlivňuje myšlení, chování a také hrubé vyjadřování, egoističtí lidé jsou navíc krajně necitliví. Všeobecně se egoista snadno pozná, ve skupině lidí se dere dopředu, nerad příliš dlouho naslouchá druhým, ustavičně se pokouší prosadit svůj ubohý komentář, ubohý výrok nebo ubohý monolog. Jeho slova oplývají samým „já“, „můj“, „mně“.
Někdy se však sobecká pýcha skrývá i za zdánlivě skromným nebo pokorným jednáním člověka, který je v základu ostýchavý, ale svým neúčastným chováním upoutává pozornost. Samolibost je přehnaná forma sebeuspokojení, která na druhé působí často nepříjemně, zatímco troufalé chování arogantního člověka, vyvolává u druhých lidí hněv nebo nenávist.
Marnivá nebo také ješitná osoba chce vždy ukázat svou domnělou převahu a zároveň se ustavičně domáhá přízně celého světa. Pyšní sobci se na rozdíl od lidí marnivých izolují nebo stavějí na odiv vědomou nezávislost. Charakterizuje je svévole, a tak jsou jim názory ostatních lhostejné.
Často utíkají před závazky nebo smlouvami, v protikladu k marnivým lidem se do soupeření s druhými nepouštějí. Nejpotměšilejší, druh sobecké pýchy je často zákon sám pro sebe, který žije z ohledů a pomoci druhých, svérázným způsobem se však projevuje lhostejnost k výtkám a chvále. Jednou z nejopovrženíhodnějších vlastností sobecké pýchy je lhostejnost vůči utrpení cizích lidí.