Dokud čas nespatřím tak v něj neuvěřím

Zkuste si představit, že čas je vědecký symbol, který není reálnou hodnotou, něco jako je nula matematickým symbolem, a není hodnotou. Je to těžké pro blázna mu říkat, aby byl normální, a stejně je těžké chtít od hloupých lidí, aby pochopili to, že čas je iluze, a ve skutečnosti zde žádný čas nikdy nebyl, a nikdy ani nebude.
Tvrzení že nelze cestovat časem, do minulosti nebo budoucnosti je tedy chybné, stejně chybné je tvrzení, že se nemůže člověk dostat na jinou obydlenou planetu, protože nemá k tomu dostatek času. Vědci začnou požadovat důkazy, o tom že je čas jenom vědecký symbol, to je pochopitelné, protože si nechtějí přiznat, že jsou svatí idioti, a že po mnoho století hlásali idiotské svaté pravdy.
Ukažte mě čas, a potom v něj uvěřím, žádný vědec mě nedokáže ukázat čas! Vědci mě mohou ukazovat hodiny, a tvrdit že na nich je přeci čas, na hodinách ale není žádný čas, je tam jenom něco, co se snaží vytvořit ubohou iluzi času, tak jako se sen snaží vytvořit iluzi reality.
Podívejme se na božskou dualitu, je dualita nějak omezená časem? Dualitě (dobro a zlo, život a smrt, pravda a lež, zapnuto a vypnuto) je čas lhostejný, funguje pořád stejně, protože ví, že čas je jenom vědecký symbol, o který se opírají psychicky nemocní vědci.