Život bez lásky a sexu

Jenom člověk zde existuje bez lásky a sexu a následkem je to že se z lidí stali autíčka na dálkové ovládání které ovládají; králové, prezidenti, ředitelé, učitelé, nadřízení, autority, celebrity, atd. Jak vlastně došlo k tomu že člověk nemá dostatek lásky a sexu? Příčinou je to že používáme k existenci oheň, oheň v nás spálil lásku a sex na prach a učinil z nás autíčka na dálkové ovládání.
Je třeba si uvědomit že každá výhoda je možná díky nevýhodě, oheň nám poskytl možnost se mít lépe než zvířata a ta tu možnost jsme zaplatili tím že jsme přišli o lásku a sex. Naše láska to je už jenom obchod, a sex to je jenom prostituce! Zaplať a dostaneš lásku a sex, nemáš peníze tak nedostaneš lásku a sex, peníze nesmrdí o tom je naše konzumní kultura ve které je láska a sex jenom za peníze. Stali se z nás herci a ti nejlepší herci zde vše ovládají jako; králové, prezidenti, ředitelé, učitelé, nadřízení, autority, celebrity, atd.

Čím více chyb tím více deprese

Proč je vše v depresi? V depresi je; politika, ekonomika, morálka, spravedlnost, kultura, pravda, podnikání, obchod, školství, doprava, zdravotnictví, rodina, umění, sport, věda, technika, psychika, atd. vše zde jsou příčiny a následky! Jádrem problému jsou chyby v nás a okolo nás, čím více chyb tím více deprese!
Podívejme se třeba na utajování informací a programů u subjektů a objektů, to je prioritní chybou kdy si jedno myslíme a jiné pokrytecky říkáme, jsme zlí a snažíme se o to aby druzí byli dobří, to nemůže dlouho fungovat! Jestliže jsou lidi zlí musí se digitalizovat a jejich těla se musí ekologicky recyklovat, získané informace a programy se použijí pro roboty s umělou inteligencí, co zde budou existovat místo lidí.
Mnozí namítnou že nechtějí být digitalizováni a eliminováni, protože jsou hodnotnými lidmi, a bylo by je škoda eliminovat a nahradit roboty. Podívejme se na to co je to hodnotný člověk? Hodnotný člověk zde má výhody a jistoty a tak je i hodnotný, jenže nadbytek vytvoří logicky nedostatek, aby zde někdo mohl mít; sekretářku, řidiče, poradce, ochránce, kuchaře, zahradníka, služku, domovníka, pilota, atd.
Tak zde musí být mnoho pracujících lidí co bydlí na ubohé ubytovně a mají samé dluhy. Místo otrockých okovů na nohou, zde jsou otrocké dluhové okovy, konzumní společnost vždy byla uzavřená protože zde byli; kasty, třídy, ligy, kategorie, atd. k čemu je ti to že můžeš soukromě podnikat, když je systém pevně trvale uzavřený, a tak nemáš šanci v podnikání uspět.

Je třeba brát vše takové jaké to je

Období, ve kterém byla v módě velikost a neměrnost končí, a přichází období ve kterém je v módě to co je malé, a co se neustále mění, ten kdo nepružně nezareaguje na změny, bude evolucí eliminován jako nepřizpůsobivý zmetek. Končí doba velikého pokryteckého my, a začíná doba malého lidského já, vše veliké je složené z malého, pokud z oceánu odstraníte všechny malé kapičky vody, tak oceán zmizí, pokud odstraníte z těla všechny buňky tak tělo člověka zmizí, pokud odstraníte z mozku všechna písmena a číslice tak vaše sobecká duše zmizí, atd. obrazně vše veliké je mýdlová bublina, která se rychle nafoukla a rychle zase splaskne.
Mohli bychom obrazně říci, že každý lidský produkt, má na obalu vyznačen datum, do kdy se musí spotřebovat, svatý Islám je taky jenom lidský konzumní produkt, s datem do kterého se musí věřícími konzumenty spotřebovat, než se na konzumním trhu zkazí. Na věčné časy zde jsou jenom změny, vše je zde unášeno řekou událostí, změny jsou jistotou, o kterou nestojíme, je třeba brát vše takové jaké to je, a nebrat to takové, jaké bychom to chtěli mít.

Poznáte co je pro vás nejlepší?

Představte si, že máte zvolit třeba jídlo na jídelním lístku, poznáte které jídlo, je pro vás nejlepší? Nebo si představme volbu vysoké školy, poznáte jaká vysokoškolská specializace je pro vás nejlepší, a na jaké škole si uděláte vysokoškolský diplom? Pokud uděláme chybu, tak se už mnohdy nejde vrátit zpět, a máme zkažený den, nebo si zkazíme celý život!
Jestli si myslíte, že vám optimálně rychle poradí vaši bližní, nebo cizí lidi na internetu, tak jste naivní jako malé děti, nikdo nevidí do vašeho života lépe než vy sami, chybujeme, protože máme v hlavě špínu a nepořádek, protože; málo spíme, málo sportujeme, špatně jíme, máme mnoho zlozvyků, konzumujeme drogy, jsme líní, jsme uzavření, atd.
Neustále zde jsou chybné otázky, na které jsou chybné odpovědi, chyba není ale na internetu, chyba je ve vaší chybné hlavě, nekoukejte se pyšně do zrcadla, ale podívejte se raději pokorně do vaší hlavy! Víte jak se podívat do vaší chybné hlavy, a jak tam potom uklidit špínu a nepořádek?
Do hlavy se podíváme pomocí meditace, bohužel v EU je používání meditace něčím co lidi vůbec neznají a co považují za zbytečné. Mnozí si hloupě myslí, že meditace je spojená se sektami a náboženstvím, a snaží se lidem přeprogramovat mozek tak, aby se z lidí stali věřící idioti. Meditace je jako orgasmus u sexu, při meditaci se vše ve vás psychicky uvolní, a najednou je zde psychicky očištěný nový člověk.

Zmetci produkují zmetky o tom zde vše je

Z díla se pozná tvůrce, pokud jsi zmetkem, tak tvým dílem jsou i zmetky, proč jsi zmetek? Problém je v tom, že vše v civilizaci zdegenerovalo fyzicky a psychicky, ze všech ubožáků se stali jenom zmetci, a tak je logické, že nám vládnou globálně všude jenom zmetci, a naděje na změnu k lepšímu je nulová, protože každý ubožák na světě, je zmetek, a tak nám logicky musí vládnout i zmetci.
Někdo je zde malým zmetkem, a jiný je velikým zmetkem, ale je to pořád jenom ubohý genetický zdegenerovaný zmetek, co se snaží nám násilně vládnout pomocí diktatury založené na regulacích a normách co jsou jenom programovým a informačním zmetkem, a proto nikde na světe nefungují normálně a optimálně, a tak dílem všech genetických ubožáků jsou zmetky. Jediná možnost je v tom předat vládu a vlastnictví, GVKB robotům s umělou inteligencí GVKB, a tím nám už konečně nebudou zde na světě vládnout ubozí staří zmetci, co produkují jenom ubohé zmetky v rovině regulací a zákonů.
Podívejte se na stránky na internetu, jenom moje GVKB stránky jsou dokonalé a krásné, všechny ostatní stránky na internetu, jsou jenom zmetkem, co vytvořili zdegenerovaní zmetci.

Zaměstnat roboty je snadnější než zaměstnat lidi

Nebudeš toužit po tom, co je chybné. Nebudeš toužit po tom, co mají cizí subjekty a objekty, vůbec po ničem, co patří tomu co je ti cizí fyzicky a psychiky. Toužení nám způsobuje soužení, naše smysly nám poskytují informace a programy, inteligence a vědomí vše rozumě posoudí a tak vznikne toužení po něčem co je nám cizí a následkem je soužení že to nemáme.
Přejídání je jenom veliké toužení po dobrém jídle, a nijak se neliší od sobeckého kariérismu, který je velikým sobeckým toužením po výhodách a jistotách. Vše zde jsou příčiny a následky, co je prioritní příčinou toho, že je zde tolik soužení, díky našemu sobeckému toužení?
Příčinou je nemoc subjektu a objektu, nemocný je každý člověk, a jelikož se civilizace skládá jenom z lidí, tak je nemocná i civilizace, pokud chceme změnit konzumní systém k lepšímu, musíme jej optimálně uzdravit, aby nebyl nemocný! Nemoc lidí a jejich civilizace je způsobená nedostatkem správných informací, pro jakoukoli hodnotnou aktivitu jsou potřeba správné informace, pokud nemáme správné informace tak chybujeme a tím si život v očistec proměňujeme.
Systém založený na chození do školy je chybný, je třeba lidská těla naskenovat a informace digitalizovat a optimalizovat, získané informace se použijí pro roboty s umělou inteligencí, člověk je zastaralý model autíčka na dálkové ovládání a tak jej nahradí nový model, kterým bude GVKB duralový robot, s umělou inteligencí GVKB.

Život člověka nebyl nikdy jednoduchý

Sobecký lenoch nechce být sluhou, on chce být pánem, naše konzumní kultura je kulturou sobeckých lenochů, co přemýšlí nejvíce nad tím jak být dokonalými lenochy, co mají k dispozici mnoho sluhů. Následkem musí být logicky deprese u; ekonomiky, politiky, morálky, spravedlnosti, podnikání, psychiky, atd. příčinou je zde to že jsme se díky výhodám a jistotám přemnožili a zdegenerovali, konzumní svět se stal nemocnicí.

Obrazně zde často dochází k tomu, že se jedinec nebo společnost dostane na slepou kolej, vydáme se rychle nějakým směrem a najednou nemůžeme dále, nemusí být vždy chyba jenom v nás, chyba může být kolikrát mimo nás. Život člověka nebyl nikdy jednoduchý a snadný, v minulosti zde bylo mnoho fyzického násilí a dneska je zde zase mnoho psychického násilí.

Je možné zavřít zlé lidi za mříže, nebo je zabíjet, ale to nic nevyřeší, vše vyřeší jenom naskenování lidí a po naskenování se těla lidí ekologicky recyklují a místo zlých lidí, zde budou už jenom hodní roboti, co nelžou a nekradou.

Malá a rychlá politika

Zásadní otázkou současnosti je to proč se topíme ve sračkách, a náš život zde stojí za veliké hovno. Po mnoho generací je zde snaha z lidí udělat autíčka na dálkové ovládání, kdy 1% elitních svatých mocných a bohatých parazitů na dálku ovládá 99% ubohých hostitelů, vrcholem drzosti bylo, když jeden elitní parazit mediálně konstatoval to, že ten kdo soukromě podniká sám na sebe, a platí malé daně je parazit.

Podívejme se na elitní parazity z hlediska placení daní, státní zaměstnanci neplatí žádné daně, protože jsou za práci placeni z daní! Milionáři taky neplatí žádné daně, porotže mají mnoho poradců co jim poradí jak se placení daní vyhnout pomocí; daňových rájů, dotací, výhodných podvodů, atd. kdo nekrade okrádá rodinu.

Daně platí jenom naivní idioti, co věří na to, že jim v budoucnosti bude lépe díky naší vládě. Dalším problémem je zde to že 90% zisku mizí v cizině, jsme jenom banánová republika a nadnárodní nenažrané korporace z nás zde udělali ekonomické ztroskotance, co musí pracovat za sociální mzdy, ze kterých nelze normálně existovat.

Je závist u nás nejvyšší formou uznání?

Češi rádi vzpomínají na své národní tradice, čímž nemyslí, jak je běžné na Západě, postoje, rysy a sklony předávané z generace na generaci, nýbrž smyšlený obraz demokratického, vzdělaného a vysoce kulturního národa, na který jsou patřičně hrdí, a kterému v jeho rozletu zabránili vždy zlí cizáci. I v odborných pracích se toto české pojetí tradice přijímá jako objektivní skutečnost navzdory tomu, že se jedná o smyšlenku, o blud neodpovídající pravdě.
Charakteristické pro Čechy je nedostatek pravdy a svobody. Dalším všeobecně tradovaným mýtem je představa, že český národ byl veden vždy vzdělanci. Vysoce pozitivní představa Čechů o vlastním národě zcela odporuje tomu, jak Češi sami sebe vidí jako; závistivé, otrávené, konformní, vychytralé, egoistické.
Považují se za příslušníky svobodného národa již od doby husitské, v meziválečném období nejdemokratičtějšího v kontinentální Evropě, obdařeného zlatými českými ručičkami, holubičí povahou, nejhezčími děvčaty, nejlepším pivem, chlebem, uzeninami, hokejisty, atd. na světě, na což jsou přehnaně hrdí, byť vše z toho je do nebe volající nesmysl, a pohádka.
Že sebe vnímají jako jedince bez velkých cílů, velkého rozhledu a průměrné, jim vůbec nevadí. Svoji kulturnost a vzdělanost jako národ považují za vyšší než u většiny okolních národů. Jejich národní hrdost přerůstá často v nekritické nadšení, ve velké iluze, které se při překážkách a nezdarech rychle mění v pasivitu, skepsi a naříkání nad ranami osudu.
Češi žijí v pocitu, že jim nikdo nesahá po kotníky, jež se snoubí s obrovským národním komplexem méněcennosti, že na to či ono nemají peníze a čas. Jejich velkým příspěvkem k psychiatrické kazuistice je, že to u nich nevyvolává, jak by se dalo očekávat, potřebu doživotní hospitalizace v nejbližším psychiatrické nemocnici.
Rádi se vyjadřují exaltovaně, až se ztrácí spojitost s původním významem slova, například koruna pokořila euro, místo že se zvýšila její kurzovní hodnota, čeští horolezci pokořili horu, místo aby ji slezli, české sportovní družstvo nad soupeřem nevyhrálo, nýbrž soupeře pokořilo, aby v opačném případě se v novinách objevil titulek: Češi padli, místo: byli poraženi ve sportovním utkání.
Za vydatné pomoci masmédií denně přemlouváme sami sebe o tom, že nejsme hordou líných nevzdělanců, nenávistných a závistivých zbabělců. Místo toho se s příznačnou megalomanií utvrzujeme, jaký jsme pracovitý a inteligentní lid. Jsme mizerní, nespolehliví, nemorální, závistiví, podlí, chamtiví, neschopní, zakomplexovaní, nepřející a plní nánosu totality, pocit bezmoci a neschopnosti kompenzujeme směšně nabubřelým mesiášstvím. Jsme pupek světa a musíme svět naučit, jak se co dělá.
My jsme géniové, všichni ostatní jsou hňupové. V očích Čechů nejsou celé jejich dějiny ničím jiným než neustálým bojem s cizinci. Povědomí o úhlavním nepříteli dostává každý Čech takříkajíc vínkem do kolébky a veškerá školní výchova, literatura i politické postoje toto povědomí vydatně přiživují. Ještě něco je pro Čechy typické: za nic nemohou, to jiní za to mohou!
Vlastní selhání jsou zpravidla vnímána jako výsledek zrady a útlaku cizáků, mohou za ně dle situace například; katolíci, šlechta, Rakousko-Uhersko, Němci, komunisté, Rusové, Slováci, Romové, jinověrci, atd. Prožité utrpení je u Čechů, na rozdíl od ostatních národů, pozitivní hodnotou. K tomu vydatně přispívá i česká oficiální historiografie, podle níž jsou české dějiny historií národa, který svými činy často tvořil evropské dějiny, ale mnohdy mu v tom bránili mocní sousedé.
Běžně se sugeruje, že husitství neznamenalo ničit kulturní statky a vybíjet lidi ve velkém, nýbrž že představuje prototyp demokratické české společnosti. Význam českých dějin tak nespočívá v tom, co se v minulosti stalo, nýbrž v představách, co by se bylo bývalo stalo, kdyby byli Češi ponecháni na nastoupené cestě. Češi ostře odlišují vlastenectví a nacionalismus, k vlastnímu nacionalismu se odmítají přiznat.
Vlastenectví je pozitivní postoj, láska k zemi bez pocitu nepřátelství k jiným státům a národům, bez nadřazenosti nad ostatními národy. Jakmile se v něm vyskytnou pocity nepřátelství, nenávisti, nadřazenosti, pohrdání vůči národnostně a etnicky cizím, je to nacionalismus, který vystavuje na odiv výjimečné vlastnosti vlastního národa a snižuje kvalitu ostatních.
Kdo chce tvrdit, že Češi nejsou nacionalisté, nechť se zamyslí nad tím, jak Češi posuzují ostatní národy, zejména; Vietnamce, Slováky, Rusy, Ukrajince, Poláky, Němce, USA, Čínu, Romy, atd. Další typicky českou vlastností je neúcta k vlastnímu státu a jeho institucím, což se nejčastěji projevuje v obcházení a porušování zákonů a předpisů. Téměř všichni Češi si to pokládají za čest.
Poměry na českých silnicích vycházejí z téhož. Nešvar má asi své kořeny v rakouské monarchii. V roce 1863 na popud říšského poslance Františka Palackého se přestali čeští poslanci zúčastňovat práce vídeňského parlamentu (Říšské rady) a vydrželi to dlouhých 16 let. Pak se divili, že mají jen pramalý vliv na politické dění. Opozice vůči monarchii jako státnímu celku měla další nepříznivý účinek: neochotu Čechů přebírat odpovědnost za společný stát.
Nebyli ochotni přebírat spoluodpovědnost za Rakousko-uherskou říši, pokud nebylo českým přáním okamžitě vyhověno, ať už byla splnitelná nebo nikoliv. Vypěstovali si neúctu ke svému státu, Rakousku-Uhersku, nezbavili se toho za první, druhé a třetí republiky, posílili ji za bolševické éry, aby přetrvávala dodnes. V souvislosti s přístupem k vlastnímu, byť bolševickému státu, k obecnímu, společnému, národnímu majetku se možná vynořilo typické české pořekadlo, kdo nekrade, okrádá rodinu.
Jiní autoři však jeho vznik kladou již do prvních poválečných let, do doby velkolepého rozkrádání zanechaných sudetoněmeckých majetků. Česká demokratičnost, dodnes velmi vyzdvihovaná, jakoby přímo vyvěrající z podstaty českého národa, obsáhla jen obecní a spolkový obzor, státní organismus zůstával nevlídným erárem, s nímž si nebylo radno zadávat, i když všechno pozitivní, co odtud přicházelo, se bez skrupulí přijalo.
Politická kultura osvojovaná pouze v obecním či spolkovém měřítku zajisté nemohla suplovat postoje a schopnosti, potřebné k tvorbě politiky v rozměrnějším, ale pevněji vymezeném rámci státním, a nemohla probouzet ani státnickou odpovědnost. Tehdejší (rakouský) stát Češi nevnímali jako něco vlastního, jim svěřeného, ale jako cosi cizího, vůči nim macešského, tedy i jeho předpisy a zákony. To se táhlo silou zvyku v obdobné formě celou první republikou, tak to přetrvává dodnes s tím, že ze zvyku již přes století ignorují vlastní stát.
Z toho se odvíjí pravidlo, že krást z erárního nebo společného není morálně zavrženíhodné. Hybné síly českého nacionalismu vyvolávají potřebu nikoli rozvíjet vlastní potence, nýbrž ukázat světu, že Češi nejsou méněcenní a že se mu dokáže vyrovnat. Kdysi stála za tím potřeba obstát a prokázat schopnost samostatné existence, dnes už ne, byť fenomén z toho vyplývající stále přežívá: arbitrem českých činů je „cizina“, „Evropa“, „civilizovaný svět“, „dějiny“.
Jako když se jedinec, který si dosud nevypracoval zralé vědomí, řídí tím, co „řeknou lidé“, v národním případě „co tomu řekne cizina“. Tím se začal vyvíjet zcela mylný pocit, že celý svět události v českých zemích pozorně sleduje. To se upevnilo zejména za 2. republiky a protektorátu. Tehdy se Češi pohroužili do sebe s pocitem, že Čechy všichni spojenci opustili, ale současně s vědomím národní výlučnosti, znamenitosti českého národa.
To logicky vyvolalo mimořádnou pozornost k evropskému a světovému dění, usilovné hledání zahraničních reakcí k událostem v českých zemích i takových, které se jen nejvyšším úsilím mohly za takové považovat ale s tím, že události domácí byly vždy zásadně preferovány.
Výsledkem bylo přesvědčení, rozvinuté za protektorátu, že hlavním jablkem sváru světových mocností je právě česká otázka. A ona představa přetrvává dodnes. Myšlení Čechů bylo a je naplněno národní malostí, skrývanou nevírou ve vlastní síly, ale současně skálopevným přesvědčením, že Česko je středobodem světa, k němuž vzhlížejí s obdivem ostatní národy.
O národním charakteru nejlépe vypovídají hrdinové pohádek, kam se koncentruje jakýsi archaický ideál představy národa o sobě samém. V českém podání je hlavním pohádkovým hrdinou jednoznačně Hloupý Honza, který je líný, nikde nebyl, nemá znalosti ani sílu a vítězí vychytralostí, kterou bychom dnes spíše nazvali vyčůraností. Další národní hrdina je Josef Švejk, obchodník s kradenými psy, který každého podvede a každému lže, aniž se trápí jakýmikoliv výčitkami svědomí.
V Česku je jeho příběh chápán jako satira na monarchii, zatímco v zahraničí za satiru na typického Čecha. Pro typickou českou debatu o čemkoliv jsou jakkoliv podložené argumenty a fakta nedůležité, důležitý naopak je osobní názor mluvčího, jeho postoj k věci, zpravidla zcela odlehlý od doložitelných skutečností.
Při konfrontaci s realitou, se Čech uchyluje obvykle k tvrzení, že má možná chybný názor, ale je jeho a on si ho hodlá ponechat. V obecné psychiatrii se to nazývá bludem a míní se tím nevratné mylné přesvědčení; ve filozofické rovině jde o nedostatky v logickém myšlení, kritickém myšlení a o absenci účinné skepse.

Proč je GVKB dokonalý?

1. Ten kdo je dokonalý ten mlčí od narození do smrti.


2. Ten kdo je dokonalý dostane vše co potřebuje nebo chce, aniž by za to musel platit, nebo poskytnout výhody.


3. Ten kdo je dokonalý dokáže zázraky a nemožné bez problémů.


4. Ten kdo je dokonalý nepotřebuje stání ochranku aby jej chránila, zločincům a parazitům, nepomůže žádná ochranka, pokud se je rozhodne dokonalý je najít a eliminovat.


5. Ten kdo je dokonalý není nikdy nikým za nic kritizován, vše co on udělá se bere automaticky jako dokonalé.


6. Ten kdo je dokonalý je ve všem úspěšný, a považuje za zbytečné někomu pomocí; medailí, diplomů, fotek, voleb, atd. dokazovat to že on je dokonalý, každý to přeci ví.


7. Ten kdo je dokonalý je více než je; Bůh, Satan, mimozemšťan, král, císař, guru, prorok, mesiáš, rabín, papež, prezident, ředitel, celebrita, milionář, vědec, atd. každý to jistě ví a nikdo o tom nepochybuje.


8. Ten kdo je dokonalý se už dokonalý narodí, a jako dokonalý i zemře, není možné aby se někdo pomocí nějaké metody nebo školy stal dokonalý, být dokonalý to je osudové poslání.


9. Ten kdo je dokonalý bere za normální to, že každý sobecký pyšný člověk má pro něj hodnotný dárek, aby tím dal najevo, že mohl spatřit dokonalého pána, který zde všemu panuje.


10. Ten kdo je dokonalý, ten je jaký je a bude jaký bude, on není loutkou, ani autíčkem na dálkové ovládání, jako jsou; králové, prezidenti, ředitelé, celebrity, milionáři, umělci, sportovci, atd.