Starý parazit potřebuje mladého hostitele

Kdy zde nebudou daně? Se vznikem přelidnění vznikají i daně, pokud přelidnění zmizí tak zmizí i daně, čím větší je přelidnění tím větší jsou i daně které dělají z lidí jenom ekonomické ubožáky. Vše zde jsou jenom příčiny a následky, lidi mají hodně dětí, pokud jsou malé daně, protože počítají s tím, že jim to přinese výhody a jistoty, pokud lidi mají málo dětí, tak příčinou jsou vysoké daně, které udělali z lidí ekonomické ubožáky. Obrazně si lze daně představit jako díru v lodi, pokud je díra moc veliká tak se loď brzo potopí, jak dochází k tomu, že jsou daně veliké?
Příčinou je centralizace a byrokratizace, často se taky hovoří o mocenské pyramidě, problém je ve špatné kontrole mocenského a ekonomického systému, je to jako zabezpečení počítače před viry z internetu, paraziti se snaží najít chyby a ty použít k tomu aby mohli parazitovat a mít tak pro sebe; sekretářky, náměstky, řidiče, piloty, ochranky, kuchaře, zahradníky, služky, atd.
Stát a jeho byrokratická mašinérie okovaná tunami nesmyslných zákonů, příkazů, vyhlášek a regulací, prosazovaná desítkami tisíc zbytečných úředníků ve zbytečných institucích, násilím ovládající naše životy díky právní a daňové džungli pod kuratelou soudní, policejní či jiné mafie, zarámovaná pak populistickou bandou korupčních zlodějů v řadách parlamentních politických stran naprosto, a ve své dnešní podobě definitivně, selhává.
Zotročení produktivní občané v podstatě nemají šanci, jak se zvůli státní moci bránit. Jedinou cestou je omezit přísun živin do kanceláří těch parazitů, kteří jsou svojí činností odpovědní za současný neutěšený stav ekonomiky, práva i morálky. Omezit, až zavřít kohoutky penězovodu, kterým dnes a denně proudí stovky miliónů korun z našich daní směrem ke státním korytům, kde se spokojeně přežírají a radostně chrochtají zkorumpovaní parazité, bezhlavě rozhazující žrádlo na všechny strany svých kamarádíčků, soudruhů v politickém a mocenském boji, čímž si pak společně zajišťují další čas pro setrvávání tohoto zločineckého centrálního systému.
Každý den se musí všichni příslušníci postupně likvidované produktivní střední třídy, která vytváří reálné bohatství společnosti, dívat na politické prostitutky, které na partajních tiskových konferencích vysvětlují ubožákům, proč daly tomu i tomu, proč to ten odklonil, kolik odklonil a jak potom zázračně zbohatl i s manželkou, milenkou či strýcem. Proč ale jejich kamarádi už ani neví, kam tu škváru narvat, zatímco binec, v kterém nás nutí žít, nemá ani na nejnutnější opravy a padá všem na hlavu, vysvětlit nedokážou. Jedině snad stále opakovanou populistickou mantrou: „Nejsou na nic peníze, je globální krize!“
Opravdu nemá stát peníze? Kam se ty peníze ztrácejí? Jak to, že nemáme přebytek? Proč si naopak musí stát půjčovat? Co je to za hospodáře? Opravdu za to může inflace či zvyšující se počet důchodců? To nějak nesedí, nemyslíte? Stát má peněz dost, obírá totiž daňové otroky již o více jak 90 % jejich výdělků, ale zachází s těmi penězi jako každý parazit nezodpovědně, popřípadě ještě uplácí ty, kteří jeho zločiny kryjí.
Stát peníze má. Nevěřme, že větší daně, a větší hromada peněz na přerozdělování, nám zajistí lepší život. Ta zajistí lepší život jen parazitům u státních krmelců. Co však my ostatní, kteří to musíme pod hrozbou kriminálů platit? Podívejme se na dnešní neutěšený stav. Stoupá nezaměstnanost a kriminalita i přesto, že se stále mění „metodika“ výpočtů, přeloženo: statistiky už ani nelze falšovat do povzbudivých čísel.
Neustále a stále více klesá spotřeba domácností, ačkoliv na druhé straně výrazně roste jejich zadlužení. To přeci odporuje zdravému rozumu. Lidé asi ty peníze splachují do záchodu podobně jako ministerstvo financí? Nikoliv. Průměrný daňový poplatník třídy, nepřisátý na státní cecík, mele z posledního. Složenky nečekají a chodí každý měsíc s ubíjející pravidelností. Polostátní molochy či korporace účtují nesmiřitelně. Elektřina, voda, plyn, benzín, nafta.
Vše zkorumpovanými zákonodárci připravené tak, aby se tichými kartelovými dohodami vyždímalo z plátce maximum a stát dostal svoji dávku. Žádné slitování. To jsou však zaplacené jen základní vstupy pro bydlení. K tomu se musí zaplatit nájem, popřípadě splátka hypotéky, musí se také jíst, musí se v něčem chodit. Vše, co nakoupíme ze svého, již zdaněného příjmu, pak znovu „obohatí“ DPH. Firmy jsou na tom úplně stejně. Tak se kvůli ekonomickým daňovým experimentům zdražuje. Stále. Všechno. Logicky pak ubývá zboží v nákupním košíku.
Přednost dostává zaplacení toho nejnutnějšího na pouhé přežití. Tak je dnes nastavený systém, občan se stává dluhovým otrokem. Ve společnosti chybí „volné“ peníze, které by ekonomiku rozhýbaly. Byrokratický centralismus dospěl do stádia, kdy k nacismu a plynovým komorám chybí jen malý krůček. Člověk je ovládán oligarchií mocných, která rozhoduje o téměř každé jeho vydělané koruně. S celou érou budování této falešné společenské cesty to má však hodně společného. Dobře se bude mít pouze ten, co leze centrálním vládcům do zadnice či aspoň drží hubu a krok, bezmyšlenkovitě přijímá každé další omezení svobody či další utahování daňové a poplatkové smyčky.
Občan se stává ekonomickým otrokem. Minimální mzda, zákoník práce, sociální dávky, daňové ráje, atd. Centrální parazit tak již téměř ekonomicky zlikvidoval svého hostitele. Celý ten podvod jménem sociální systém si totiž platíte vždy jenom vy, co pracujete. Vy, kteří ještě fyzicky rukama pracujete, ne jen chodíte do kanceláře koukat do počítače. Pohádky o progresivní dani, zdanění luxusu, o vyšším zdanění bohatých či velkých korporací jsou jen vějičkou pro méně přemýšlivé stádo.
Opravdu velcí hráči platí jen tolik, kolik chtějí. Daně optimalizují a ještě část dostávají zpět jako různé pobídky či dotace. Šedá ekonomika je jenom obranou týraného hostitele před čím dál více nenažranými centrálními parazity. Dnes je na pokraji živoření produktivní třída. Státní penězovod ještě nějakou chvíli tento stav uplatí dalšími daněmi, půjčkami či zabavováním majetku. Ještě chvíli. Než dojdeme na poslední možné rozcestí. Jediná možná cesta vede přes decentralizovaný systém, s jasným, stručným a přehledným právním prostředím či daňovou soustavou, a přes nulové zásahy státu do regulace volného trhu?

U tohoto článku nemůžete přidávat komentáře.