Pravda je relativní veličina

To co se pravidelně opakuje to se pro nás stává pravdou, víme že vše co je živé to jednou zemře a tak smrt živého systému bereme za objektivní pravdu. Jsou zde i subjektivní pravdy, kdy si nějaký subjekt o něčem myslí, že se to bude jistě všude opakovat, ale ono se to jistě všude neopakuje, ale opakuje se to jenom v nějakém času a prostoru. S pravdou je to obrazně jako s mapou, něco se pečlivě zmapuje, ale po určité době se mnohé změní, a je třeba vydat novou mapu, něco se na mapách nikdy nemění a něco se zase na mapách mnoho mění.
Já mám svatou pravdu a tak ten kdo žije v hříchu by mě měl logicky následovat, abych jej mohl zbavit jeho hříšnosti, takto funguje svatá víra v zázraky, jenže svatou pravdu má jenom příroda ve které nejsou lidi, co by přírodu sobecky ničili, a nemůže jí nikdy mít sobecký člověk, který myslí jenom na to, jak pro sebe sobecky získat výhody a jistoty. Naše lidské sobectví je jako rakovina, která napadla přírodu a příroda proto na nás posílá; války, krize, nemoci, deprese, hladomory, katastrofy, atd.