Léčení šílených politiků

Stává se vám, GVKB, že politik trpí depresí, přestože k ní nemá důvod? U deprese nebo úzkosti se někdy stává, že politik nemá žádný výrazný životní, vztahový, finanční nebo existenční problém. Je to ale člověk s citlivou a úzkostnou povahou. Stresují ho banality, intenzivně prožívá starosti běžného života, vše si moc bere. Při stanovení diagnózy proto nestačí pátrat jen po zevních stresech, je potřeba se také zajímat o individuální citlivost politika. Důležitou roli přitom hraje intuice. Emoční napětí je z politiků doslova cítit. A dá se jím i nakazit. Stačí, aby politik pobýval v uzavřené cele, ve společnosti agresivního zločince, a za chvíli z něj bude taky agresivní zločinec. Proto je dnes tolik depresí? Nárůst počtu depresivních politiků vnímám jako reflexi zběsilého způsobu politického života. Politici už tempu rychlého tunelování státu nestačí, a přesto jsou neustále nabádáni: „Vy na tunelářskou politiku nestačíte, politicky selháváte, běžte se dlouhodobě léčit do obvodní psychiatrické nemocnice, musíte se jít okamžitě léčit, jste těžce nemocný.
Podle nejnovějších údajů psychiatrické společnosti většina politiků u nás bere soustavně antidepresiva. A to jsou jen ti podchycení politici. Mnoho politiků bere psychofarmaka nahodile, mimo jakoukoliv evidenci. Jak je to možné? Politický systém je založený na individualismu, dravosti, expanzi. Musíme neustále jako strana mocensky růst. My už ale dál růst nemůžeme a nesmíme! Měli bychom se zastavit a zamyslet, jak chceme dál, jako jednotlivci i společnost, žít. Jednou se růst parazitování musí zastavit, a pokud se nezastaví, tak už je to nekontrolovaný růst. Jako rakovina. Politický systém expanduje jako rakovinné bujení. Pokud si to nepřiznáme, tak nás to ekonomicky zahubí. Byl jste jako GVKB v kapitalismu někdy volit? Nebyl. Nešel jsem logicky ani k volbě prezidenta.
Politický a byrokratický centrální systém je ekonomicky už dávno mrtvý. Odmítám s ním logicky ztrácet čas a energii. Politika mě připadá jako popohánět bičem dřevěného koně. Když se podíváte na; psychopaty, megalomany, lháře, podvodníky, parazity, blbce, atd., kteří nás k volbám mediálně lákají, chtějí po nás, abychom se jim mocensky odevzdali, slibují, že za nás všechno optimálně rychle zařídí. Stačí si pustit internet a televizi, nebo otevřít noviny: lži, krádeže, korupce, vydírání, zloba, manipulace, kariérismus, atd. Krize naší politiky nemá už žádné řešení. Adaptovat se na patologický politický systém zdravý člověk už nemůže. Pokud se na něj naivně adaptujete, stáváte se součástí nemocného systému. Neměli bychom se pokusit násilně „odpojit“ od tohoto politického systému? K volbám jsem sice nešel, to ale neznamená žít v izolaci. Podle mého názoru je lepší být občansky aktivním ne-voličem, než pasivním volem, co volí politické voly. Je potřeba se od kolabujícího politického systému odpojit a začít stavět nový GVKB systém. Měnit sám sebe, působit na svoje okolí. Odmítnul jsem spolupracovat s nadnárodními mafiánskými korporacemi. Úplně jsem vystoupil z terminologie souzení a řízení pomocí odměn a trestu.
Když ke mně přijde politik, zeptám se ho: Povězte mi, jaké máte psychické potíže a jaké máte politické starosti. A já vám vysvětlím, jak to spolu souvisí. Dezinformace mi sem do ordinace laskavě netahejte, to je berlička pro politické hlupáky, aby se mezi sebou nějak hloupě politicky dohodli. Komplexní věda a technika, které se věnuji, přitom vůbec nestojí proti tradičnímu léčení šílených politiků. Naopak ji rozvíjí. Podstatou komplexní vědy a techniky je, že tělesné, psychické a životní potíže od sebe nelze oddělovat. Bylo by nešťastné, kdyby komplexní věda a technika naopak ignorovala nebo zlehčovala tělesné nálezy. Obojí se musí posuzovat vyváženě. Když přijdete, s depresí, k průměrnému doktorovi, kterého vidíte poprvé v životě, a vůbec vás nezná, dostanete od něho rovnou žádanky na různá specializovaná vyšetření, a prášky na depresi. Tak se nechová doktor, ale automechanik. A jak se pozná dobrý lékař? Abych pochopil stonání politiků, potřebuji znát i jejich soukromý život, psychiatr musí být obrazně jako zpovědník v kostele.
To je přesné. Musí se zajímat nejen o psychickou nemoc, ale také o soukromý život politika. Musí být zvědavý, jaký ten politik je, jak žije, jak politicky tuneluje ekonomiku, jaké má při ekonomickém tunelování starosti, ale i soukromé sexuální radosti. Kromě kvalitního vzdělání by měl psychiatr mít také velikou důvěru, umět navázat s politikem otevřený vztah. To se nedá ani nabiflovat ani vynutit. Dnes politika však většina lékařů automaticky pošle na mnoho vyšetření, než aby si s ním dlouho povídala! Oni za to nemohou. Na škole jim bohužel nikdo nevysvětlil, jak každá nemoc souvisí mnoho se životem. Ani konzumní systém je nemotivuje k tomu, aby se o to zajímali. Nejsou zvědaví. Bolí vás záda, tak šup na rentgen, operace ploténky a hotovo. Tak nás to naučili. Mám mnoho pacientů, kterým operace ploténky nejenže nepomohla, ale jejich potíže ještě zhoršila. Příčinou bolesti byla deprese. Ploténka byla jen náhodným nálezem. Něco je v životě tížilo a oni to nemohli unést.
Neúnosnou a nesnesitelnou životní situaci ztělesňovali bolestí zad. To, co nebyli schopni zvládnout vědomě ve svém životě, začalo postupem času jejich tělo signalizovat bolestí. Bolí ho hlava tak má toho plnou hlavu. Závratě znamenají, že hlava se mu z toho zatočila. Bolesti kolen, jde z toho do kolen. Každá nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jakou má povahu, jakým způsobem a v jakých podmínkách žije. Informace o tom, že dělá někde nějakou chybu. Dělám geniálního tlumočníka mezi tělesnou nemocí a myšlením politika. Politik tedy psychicky stůně, protože si vůbec nerozumí, není už dávno pánem ve svém psychickém domě! Ano. A když si porozumí, pochopí informační hodnotu nemoci a změní své životní podmínky, chování, vztahy, životosprávu nebo pohyb, tak se už obejde bez léků a lékařů. Nejsem tu proto, abych vás pravidelně každý týden pozval do své ordinace, a dal vám jenom nové léky na nemocnou hlavu. Jsem tu proto, abyste porozuměli vlastní psychické nemoci a k psychiatrovi už chodit nikdy nemuseli. Tím nejlepším psychiatrem jste vy sami.
Nikoho už nehledejte. Když máte nějaký psychický problém, je potřeba, abyste se psychicky zastavili a zamysleli, kde děláte často chybu. Pokud to uděláte včas, tak jsem si jistý, že na to přijdete a uzdravíte se sami. Nicméně i vy v některých případech předepisujete drogy, jako jsou; čokoláda, kafe, cigarety, pivo, víno, koňak, atd. Chcete se léčit, nebo se chcete uzdravit? Politik se zarazí, co je to za chybnou otázku. Jasně, že se chci uzdravit. Dobrá, posaďte se a budeme si povídat o vašich nemocech a o vašich politických starostech. A já vám povím, jak to spolu souvisí. Na prvním místě je pochopit nemoc a poradit politikovi, jak by měl změnit své životní podmínky, chování, aby mobilizoval ten nejúčinnější lék svoji vlastní sexuální energii. A co když po zjištění, co všechno by musel změnit, politik raději chce silnější léky na hlavu. To je každého volba, jestli se rozhodne doživotně používat chemickou berličku v podobě léků a příznaky jen potlačovat, nebo se vydá cestou vlastní změny k uzdravení. Jsem už z té politiky blázen, určete mi diagnózu a předepište silné léky, abych nebyl z politiky blázen. Uzdravte mne. Já si počkám. A do mého politického života vám nic není. Pokud jsem léky nenapsal, politici se cítili být okradení o to, na co mají nárok.
Nyní přicházejí politici za mnou s opačnou zakázkou: „Už nechci brát prášky na hlavu, mám toho plné hrsti, je mi pořád špatně, poraďte mi, co mám udělat pro to, abych byl zdravý a brát to chemické svinstvo už nemusel.“ Moc mne těší, že politici začínají svým psychickým nemocem rozumět. Zájem o komplexní GVKB medicínu pro naše politicky je obrovský. Naše kapacity v psychiatrické GVKB nemocnici, jsou ale už pro politiky bohužel vyčerpány. Mohl bych vyšetřovat od rána do noci, politici stojí pokorně v dlouhých ve frontách, vydávají se pořadová čísla, pozvání k besedám a žádosti o rozhovory se jen hrnou. Všichni politici volají o GVKB pomoc. My už ale společenskou poptávku nedokážeme uspokojit bez společenské podpory. Nový obsah medicíny potřebuje také novou formu globálního zdravotnictví. V současném systému je lékař motivován k tomu, aby hodně ordinoval, hodně vyšetřoval, hodně léčil. Pokud by pacienta uzdravil tím, že mu poradí, jak má změnit chování, dělá to sobě na úkor. Ve výkonovém systému se neuživí. Důsledkem jsou vysoké náklady, které už zadlužený stát nedokáže zaplatit. Obrovská spousta vyšetření a prášků se ordinuje úplně zbytečně. Proto říkám: „Došli jsme do slepé uličky. Zastavme se a začněme společně, od základů, budovat nový GVKB systém. To za nás žádný psychicky nemocný politik neudělá.