Je konzumní kultura o kariérismu?

Se vznikem kast a tříd automaticky vzniká kariéristická konzumní kultura, ve které uspějí jenom největší kariéristé. Podívejme se na krize do hloubky, a zjistíme, že příčinou každé konzumní krize je sobecký kariérismus, díky kariérismu zanikají; rodiny, organizace, podniky, obchody, politické strany, církve, sekty, národy, civilizace, kultury, atd. kariérismus je obrazně rakovinou, která jistě zahubí časem každou novou svatou konzumní kulturu!
Zajímavé je, jak se zde o kariérismu vůbec mediálně nehovoří jako by snad zde byl strach z toho, že by se lidem konečně odhalila pravda o konzumní kultuře, ve které uspějí jenom velicí kariéristé. Všimněme si Křesťanství, které se nedokázalo sjednotit! Většina křesťanů patří k jednomu ze tří hlavních směrů: západní katolictví, východní pravoslaví a protestantství, vzniklé z reformace v 16. století. Liší se od sebe odlišným chápáním vztahu věřících a církve, z čehož se odvozuje i odlišná církevní organizace.
Zatímco starší církve (katolické a pravoslavné) se chápou jako nezbytné zprostředkování mezi Bohem a člověkem, řada protestantských církví se chápe jako sdružení věřících, kteří tvoří místní sbory. První z nich jsou organizovány hierarchicky, a to buď s jediným nejvyšším představitelem (papež), nebo ve velkých obvykle územních patriarchátech (pravoslaví). Protestantské církve se dělí na církve episkopální (anglikáni, luteráni), kde je větší skupina místních církví podřízena biskupovi, a církve presbyteriální, kde je každý sbor do značné míry samostatný a jen někde si zástupci sborů volí představenstva například národních církví. Většina protestantských církví je organizována podle národních států.
S tímto rozlišením souvisí i odlišné chápání církevní služby. V katolických a pravoslavných církvích se povolání kněží, biskupů a případně řeholníků (mnichů a jeptišek) považuje za celoživotní, u kněží založené na zvláštním svěcení, případně spojené s požadavkem celibátu (biskupové a mniši, v římskokatolické církvi i kněží). V protestantských církvích se sice obvykle také vyžaduje zvláštní vzdělání a ordinace, kazatele nebo duchovní si však jednotlivé sbory samy vybírají a jejich služba může být i dočasná. Ve většině protestantských církví mohou církevní službu vykonávat i ženy. Zejména v USA je mnoho tak zvaných svobodných církví, což jsou zcela samostatné místní sbory bez dalších organizačních vazeb.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.