GVKB román 045

Pokud zde někdo navrhuje něco, co by mohlo od základů reformovat zdegenerovanou kulturu, tak je označen za blázna, volové si neumí představit to že díky GVKB čipům do hlavy přestanou být zde voly a stanou se profesionály, co se pohybují fyzicky a psychicky, po celý život a tak nejsou zdegenerovanými ubožáky. Sebenenávist spolu se samomluvou představují naši konzumní kulturu v nahotě. Když volovi naznačíte, že jeho psychickým problémem by mohla být sebenenávist, jistě řekne, že ne, že on se má rád. Obvykle trvá mnoho sezení u psychiatra, než vůl pochopí, jakou strukturu sebezničujícího uvažování má jeho psycholog na mysli. Volové mají totiž naivní představu, že egoismus a sobectví vylučují sebenenávist.
Ale vědecká a statistická pravda je bohužel opačná. Egoisté a sobeci trpí sebenenávistí více než jiní volové. Chronickou sebenenávist u volů je vhodné hledat za těmi druhy rozchodů, při nichž se jedna strana velmi dlouhou dobu nemůže smířit s rozpadem vztahu a propadá se do chronických depresí. Při bližším ohledání zjistíme, že s rozchodem jako by odešlo lepší já tohoto vola a zůstalo jen to nejhorší, co v něm bylo. Průvodním jevem může být sebeobviňování z egoismu a z chyb a dále pocit, že čím lépe na tom bude druhý partner, tím těžší bude unést ztrátu z rozchodu. Na pozadí sebenenávisti je dobré hledat autostimulační techniky a zlozvyky. Například jeden vůl s výše popsanou strukturou uvažování vzpomínal na rozvod svých rodičů.
První věta, kterou reagoval na rozchod, zněla: „Nekladu si za vinu, že se naši rozvedli. Vyčítám si, že jsem udělal málo pro to, aby otec zůstal.“ Jinými slovy popření. Jeho dětská reakce na ztrátu otce byla následující. Kdykoli se mu začalo stýskat po otci, místo aby se ukonejšil či jinak zdravěji překonal své osamění, tak si řekl, že se příliš lehko vzdal a málo bojoval za to, aby s nimi otec mohl zůstat. Tím se celé uvažování zjednodušilo na černobílé intropunitivní řešení: „Nebreč, sám si za to můžeš. Jsi sobec.“ Nyní, mnoho let poté reaguje vůl zcela analogicky na rozchod s dívkou, který se udál před nedávnem a kvůli kterému trpí vleklými depresemi a sebevražednými myšlenkami.
Bývalá kráva mu dokonce naznačuje, že rozchod nebyl zcela z jeho viny, ale on není vůbec s to vidět její podíl na rozpadu vztahu. Ona byla vždy to lepší z nich dvou. Její ztrátu nemůže nic vynahradit. Jak však odlišit odčiňování skutečné viny od nezdravé sebenenávisti? Především sebenenávist je funkcí psychických stavů. Objevuje se v okamžicích vyčerpání, samoty, potřeby dotyku a slouží k zaplňování pocitů prázdna. Dále patologická sebenenávist nepomáhá volům být lepším, zbavit se svých špatných vlastností a přinášet užitek druhým volům. Naopak ho uzavírá do ulity, brání mu v práci, v kontaktu s druhými voly a ve změně k lepšímu. Nic dobrého si přece nezaslouží když je vůl. Sebenenávist a vztahy k druhým volům. Jestliže vůl nemá sám pro sebe hodnotu, jeho cenu může vyjádřit pouze ocenění a uznání cizích volů.
Tím může být vysoká státní funkce, proto na ní mnozí velicí volové tak lpí. Okolní volové se však nesmí stát blízkými voly. Blízcí volové se stávají součástí širšího ega, jejich ocenění a city tak ztrácejí hodnotu. Nevážím si sám sebe. Nemohu si vážit někoho, kdo si váží mne. Mohu si vážit jenom někoho, kdo si mne neváží. Vážím si velikého idiota, protože si mne neváží. Pohrdám voly, protože oni mnou pohrdají. Jenom vůl opovrženíhodný si může vážit takové opovrženíhodné bytosti, jako jsem já. Nemohu jako vůl milovat někoho, kým pohrdám. Od té doby, co mám rád velikého idiota, nemohu uvěřit, že mne má rád. Jak mi to může dokázat? 
Sebenenávist těžce kontaminuje i chování fantazijních postav. Přesněji řečeno, fantazijní postavy jsou místem, kde je sebenenávist uložena. V mysli vola se bezděky a jakoby na pozadí jiných aktivit procházejí postavičky, které mu něco vyčítají nebo jej ponižují, uráží či odmítají. Při boji se sebenenávistí musí být v centru naší pozornosti právě práce s fantazijními postavami. Při práci na počítači si vůl uvědomí, že má špatnou náladu. Tak se vůl psychicky zastaví a probere, co mu kromě programování, běželo hlavou poslední dobou. Na koho myslel a co dotyční volové v jeho hlavě vyjadřovali.
Tyto fantazijní postavy často vyjadřují různé nehezké věci a jsou bezprostředním zdrojem špatné nálady vola. Ovlivnění těchto fantazijních postav vhodnými technikami pak umožňuje se zbavit nejen špatné nálady, ale potažmo i sebenenávisti. Kruté a sebenenávistné fantazijní postavy v našich hlavách mohou probouzet následující vlivy: odmítnutí od významných volů, strach či ohrožení, vina či hřích, atd. Vzhledem k sebenenávisti manipulátoři předpokládají, že na všechny jejich potřeby a prosby musí přijít od cizích volů automaticky zamítavá odpověď. Je to jedno z pravidel manipulace, které se naučili v dětství: Odpověď silnějšího vola na jakoukoliv prosbu slabšího vola je sobecké „ne“. Kromě toho se sebenenávist projikuje do fantazijních postav druhých volů. Tyto postavy rovněž vyjadřují nenávist vůči subjektu.
Jestliže někoho nemáme rádi, tak mu přece nic hodnotného dobrovolně nedáme. Tedy je logické očekávat, že ani nám druzí volové nic vědomě a dobrovolně nedají. Musíme tedy jejich vědomí či vůli obejít, přelstít a to je již složitá kariéristická pokrytecká sociální manipulace. Takovými myšlenkovými pochody dospívá vůl, který se nenávidí, k manipulativním postojům, které pak v začarovaném kruhu dále zhoršují jeho vztahy k ostatním volům. Chronická sebenenávist vede též k neschopnosti k sobě vlídně a podpůrně promlouvat, při řízené samomluvě, vůl kterého nejvíce nenávidím, byť jsem to já sám, si přece nezaslouží žádnou; lásku, vlídnost, dárky, pochopení, atd. Následkem je konzumace drog nebo víra v konzumní náhražky jako je; alkohol, cigareta, čokoláda, kafe, marihuana, hudba, počítačová hra, sociální síť na internetu, porno stránky, módní zboží, módní služby, politika, atd.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.