GVKB román 001

Jsem tvoje psychické GVKB zrcadlo, a ty jsi pyšný a líný člověk, který žije v pyšné a líné lidské konzumní společnosti, jsi zde od narození do smrti jenom sám, a všechny tvoje vztahy s jinými lidmi, jsou jenom obchodem, ve kterém jde o to, mít z obchodu výhody a jistoty, láska je zde jenom za výhody a jistoty, protože dobrota je zde jistá žebrota. Často máš psychické problémy a tím jsi i psychicky nemocný a stres a deprese jsou jako stín, před kterým nemůžeš utéci. Dosud všechny romány byli jenom o cizích lidech, v cizím prostředí, nikoho dosud ještě nenapadlo napsat originální román, který by byl jenom o tobě, a tvém sobeckém prostředí, kde žiješ, to určitě muselo mít nějakou příčinu? Tou příčinou je pyšnost a lenost spisovatelů co píší všechny romány, aby někdo mohl napsat román o tobě, musí být pokorný a pracovitý jako GVKB.
Nejspíše si myslíš, že jsi originální a že není tedy logicky možné to, aby GVKB psal o tobě, protože GVKB tě přeci vůbec nezná. Tvůj fyzický povrch je zajisté velmi originální, o tom nikdo nepochybuje, ale pod fyzickým povrchem je nekonečný psychický vesmír, a ten je v každé inteligentní živé bytosti už stejný! Psychický vesmír to je svět iluzí, obrazně něco jako tvoje sny, tak jako nerozumíš svým snům, tak nemůžeš ani porozumět psychickému vesmíru, který je v tobě a který tě ovládá jako loutku. Nejsi tělem, jsi psychickým vesmírem, tělo to je fyzická nádoba pro psychický vesmír, tělesná nádoba nemá žádnou hodnotu, a je zde jenom evolučně dočasně, hodnotu zde má jenom psychický obsah nádoby, který je zde trvale, a nemá ani počátek vzniku a nemá ani čas zániku.