Proč je zde svatých Bohů jako sraček?

Jaké je to být svatý Bůh? Vše co je svobodné a má to inteligenci, to je zde svatým Bohem, není zde jenom jeden univerzální Bůh, co by vše stvořil, a měl zde vše pod neustálou kontrolou, to jsou jenom svaté ubohé pohádky! Proč když někdo o sobě prohlásí, že je svatý Bůh, bereme to jako rouhání, nebo jej bereme za blázna a hlupáka? Problémem je náš strach o to co milujeme a potřebujeme, a pokud by ten druhý znal pravdu, a věděl, že je svatý Bůh, nemohli bychom na něm už snadno parazitovat, a dělat z něj svého ubohého sluhu a otroka. Každý člověk je sobec a následkem je logicky to, že díky našemu sobectví nemůžeme připustit to, že by byl ten druhý svatý Bůh, protože potom bychom měli zde tvrdou konkurenci!
Myslíme a konáme podle situace, ve snaze se mít lépe než druzí, protože jsme sobci, nejlépe poznáme naše sobectví při cestování, kdy veliký sobec si zaplatí první třídu, nebo cestuje, soukromým letadlem. Vše je zde jenom pokrytecké divadlo, ve kterém si hrajeme na to, co ve skutečnosti nejsme, papež nezastupuje Boha, ale je svatý Bůh, ovšem svatý Bůh je i každé dítě, které se právě narodilo v chudé rodině, kde je často hlad a bída. Proč ale máme deprese, a pácháme sebevraždy, když je každý člověk svatý Bůh? Příčinou je to, že je zde globální nadbytek ubohých genetických lidských svatých Bohů, a tak o ně není žádný zájem! Jak kdosi kdysi prohlásil, svatých Bohů je zde jako sraček, a proto na ně ostatní svatí Bohové, z vysoka serou.