Svatá slova nikoho nemohou duševně trvale nasytit

P1050224

Hříšník čte svatou knihu a podle života svatých se sepisují svaté knihy. Svaté je každému to co on miluje a potřebuje, nemůže být univerzální Bůh, který je svatý, to je jako by zde bylo univerzální jídlo, které by bylo všem lidem svaté. Jenom čas má dost času na to, aby mohl posoudit co je zde chybou a co je správné, to co je chybné, to čas nahrazuje tím co je správné, a tak jedinou jistotou pro lidi, zde smrt je.

Vždy se ptej co je za tím, z dálky vypadá vše jinak než z blízka, hlupák může z dálky vypadat jako moudrý člověk a moudrý člověk může z dálky vypadat jako hlupák, jenže ty spěcháš a tak nemáš čas jít blíže a poznat to z blízka, tak chybuješ a tím si deprese způsobuješ. Nejprve se podívej do zrcadla na sebe, abys poznal sebe z blízka, jsi opravdu tím, čím jsi, nebo jsi tím, čím nejsi, protože si naivně myslíš, že když budeš tím, co chtějí druzí tak se druhým zavděčíš a oni se ti za to odmění, jenže dobrota je žebrota.

Nechtěj od druhých, aby se změnili, buď druhým svatým vzorem a oni se změní, protože poznají, že být hříšníkem je životní chybou, nestačí si na svatého pokrytecky jenom hrát, je třeba svaté dílo druhým darem dát, jenom z díla svatý tvůrce spatřen je, svatá slova nikoho nemohou duševně trvale nasytit. Mladý člověk se rychle pohybuje k cíli, a když je konečně v cíli tak bezcílně stojí a neví, co má dělat, podívá se okolo, a spatří starého člověka, který je taky v cíli, a už ví konečně co má v cíli dělat, o tom to zde je.

U tohoto článku nemůžete přidávat komentáře.